Co se s námi děje po smrti?

Člověk pochází z duchovní říše. V ní, jak nevědomý duchovní zárodek projevil touhu po sebe uvědomění. Aby mohl sebeuvědomění nabýt, musel sestoupit do školy života, kterou je hmotnost.

Zpověď neurochirurga, Dr. Ebena Alexandera (08.10.2012), který prodělal klinickou smrt: Jako neurochirurg jsem nikdy nevěřil na fenomén spojený se zkušenostmi blízké smrti. Vyrůstal jsem ve vědeckém světe jako syn neurochirurga. Šel jsem ve stopách svého otce a získal titul z neurochirurgie na Harvardské škole medicíny a dalších universitách. Měl jsem za to, že rozumím tomu, co se stane v mozku, když jsou lidé blízko smrti a vždy jsem věřil tomu, že zde jsou dobrá vědecká vysvětlení pro nebeské cesty mimo tělo, které popisují lidé, jenž se přiblížili smrti.

 Duše Anny Farianové zrozená do těla Anny ve 20. století....

 Zdálo se mi to nemožné, kdo je jednou tam mimo, nechce přece zpátky na Zeměkouli. Jak dobře to vím! Bůh, Osud, Velký Soudce, Karma, mne ujistil, že za čas budu chtít, nedá mi, abych se nezúčastnila - a nepodílela. Za příští dva tisíce let se opět bude na Zemi otevírat nové místo duchovní energie a já budu chtít vidět, co se bude dít, a být tam na tom účastna.

   "Kdož ví, zda není život umíráním a smrt životem?“ Euripidés.

Někteří vědci se dnes domnívají, že život přišel do naší domoviny z vesmíru, jaké máme o tom ale důkazy? Americký úřad pro astronautiku (NASA), nedávno zveřejnil, že meteority jsou možnými přepravci organického života, který pochází z neznámých míst hlubokého kosmu. Tohle prohlášení amerických vědců je dosti překvapující, protože se dosud předpokládalo, že k zrození života na Zemi došlo v mořské vodě, což je základem dnešní školní výuky. Jestli kvůli tomuto novému poznatku, přepíšeme dějiny lidstva, ukáže teprve čas.

Jistá tragická událost v mém osobním životě mě přivedla k touze ohlédnout se zpět, do dob a událostí dávno mi­nulých, do životů, které má dušička prožívala. V roce 1993 při návštěvě Jeruzaléma jsem poprvé zažila poznání, které mnou otřáslo – v tomto městě jsem našla základy domu, o kterém jsem s jistotou cítila, že byl můj, a prožila pocity, které v tomto životě neznám – narazila jsem na svůj předchozí život. Z tohoto města jsem si odnášela vě­domí, že je mému srdci nesmírně drahé a zároveň velmi silný vjem, že to, co jsem v něm prožila, je začátkem toho, co vrcholí a končí v mé současné existenci. V dalších letech se mi vybavily poznatky, které svědčily o možnosti několika dalších životů.

Za dohledu psychologa jsem se v hypnóze vydala na cestu zpět. Bylo pro mě překvapením – a někdy děsivým šokem – setkávat se se svými vlastními podobami. Každý z životů začínal – jak jsem postupně zjistila – okamžikem těsně předcházejícím fyzické smrti těla, v němž má duše prodlévala. Teprve pak jsem mohla nahlédnout dál, projít ho od narození po smrt. Veškeré pocity vycházely z hlubin, do nichž se za bdělého stavu nemohu dostat a nemohla jsem je nijak regulovat. To, co probíhalo před mým duševním zrakem, nebylo možné změnit mým vědomím, jed­notlivé životy se vyvíjely zcela nezávisle na mém přání – a věřte, že bych nikdy dobrovolně nechtěla prožít to, co jsem poznala. Nebýt děsivého neštěstí, které mě potkalo, asi bych se s nimi nedokázala duševně vyrovnat. Takto mi ovšem mé regrese pomáhaly pochopit, co se stalo a hledat – a snad i najít – odpověď na otázku proč.

Podařilo se mi vstoupit i mezi životy a potkat mocnou energii – Boha, Soudce, Karmu a Dharmu, Nejvyšší by­tost – toho, ke kterému se obracejí lidé dle své víry na celém světě. Bylo mi dovoleno klást otázky, na které jsem dostávala odpovědi.

Publikace vychází v limitované číslované edici s podpisem autora.

Mellen-Thomas Benedict je umělec, který přežil zážitek blízké smrti v r. 1982. Byl mrtev více než hodinu a půl. Během této doby vystoupil ze svého těla a šel do světla. Protože se zajímal o vesmír, byl vzat daleko do vzdálených hlubin existence, a dokonce za, do energetické pustiny nicoty za velký třesk. Významný výzkumník zážitků blízké smrti dr. Kenneth Ring řekl: „Jeho příběh je jedním z nejpozoruhodnějších, se kterými jsem se setkal při svém rozsáhlém výzkumu zkušeností blízké smrti.“

Setkání s dětmi z minulosti

… Byla si vědoma, že žila na přelomu století, byla matkou několika dětí a v roce 1933 zemřela v Dublinu na následky porodu. Trápila ji otázka: Zanechala děti v těžké životní situaci? Proto se vydala své „děti z minulosti“ hledat a opravdu je našla.

A pak se posunujete dál prostorem, až skončíte v některém z dalších světů. Já se ocitl na neobyčejně krásném ostrově, kde všechno neuvěřitelně kvete a voní. Jsou tam tisíce duší, které nejprve nevidíte, ale vnímáte je. Vnímáte je, jak švitoři a zpívají.. i ony tam jsou proto,že přemýšlí o svém právě skončeném životě a čerpají energii, sílu a krásu na ten další. A k tomu jim zpívají a konejší je Andělé.

Už jsme se dostali k mnoha názorům od globální nadvlády skupiny mocných až ke třetí světové válce. Nemyslím si, že by se cokoli z toho mohlo uskutečnit. Ale co se doopravdy děje? Položme si pár otázek: Na čem je založený třetí rozměr? Co se stane, když skončí?

Jsem generačním příslušníkem Vládnoucí pokrevní rodiny. Vždy jednou za čas, jakoby podle zákonných instrukcí našeho Stvořitele, se naskytne možnost, aby byla vybrána hrstka členů naší Rodiny, a ti musejí pohovořit se svými poddanými a nabídnout jim šanci klást otázky, na které chtějí znát odpověď. K této povinnosti jsem vázán dvojím způsobem – za prvé musím uposlechnout Zákon Stvořitele a tuto možnost vám musím poskytnout právě nyní, ale také jsem vázán Zákonem (planetární) Svobodné vůle a Rodovými přísahami, takže nemohu říci vše, ale jen něco. Jednu věc si ovšem vyjasněme. Všechno tohle (fyzický život / inkarnace) je velice důmyslná a pečlivě připravená Hra, ve které si Jeden Nekonečný Stvořitel hraje na to, že zapomene, kým je, aby se to mohl časem postupně dovídat a nakonec si vzpomněl.

Nečekal jsem, že se tady do toho tak ponořím. Abych byl upřímný, nečekal jsem ani tolik vašich otázek a (od většiny z vás) tak vřelé a nepředpojaté přijetí. Dalo by se asi říci, že jste mi trochu „přirostli k srdci“. Ve výsledku je pak tato příležitost „propojit se a komunikovat“ příležitostí i pro mě.

Lidé v New Yorku nemluví o ničem jiném, než o třech neidentifikovatelných objektech, které se minulý týden proháněly po obloze přímo na známém Manhattanu. Rychle se pohybující objekty sledovalo mnoho lidí přímo na místě a amatérské záběry z mobilních telefonů se dostaly do zpráv v celých Spojených státech.

V NÁRUČI SVĚTLA 

1992

Přeložila

Karla Snýdlová

Předmluva

První noc

Tma houstne

Druhý den

Smrt

Tunel

V náruči světla

Zákony

Léčení a - umírání

Učíme se zkušenostmi

Stavy a knihovna

Zahrada