Vize rozvoje civilizací na Zemi
I teď se zrodím do místa (Praha), které bude znamenat převrat v duchovních dějinách světa. Přála jsem si to vidět. Bůh mi vyhověl. Z výšky jsme se dívali na planetu Zemi, otáčeli si ji jako balón a prohlíželi jednotlivé kontinenty.
Ve střední Evropě jsem spatřila záři - cosi jako vodotrysk, střed zlatý, okraje bílé, barvy nádherné, plnohodnotné, obsahující celé barevné spektrum stejně jako v Modrém světě. Tryskající silný proud bílozlaté duchovní energie, která má ovlivnit růst a vývoj lidí žijících v této oblasti, vyrůstal z české kotliny. Proud stříkal do výše, kde se dělil a padal za horami ohraničené území, které je po tisíce let zváno Čechy.
Kde však pramenily duchovní energie dřív? Prohlížela jsem si jednotlivé světadíly a hledala je, ale viděla jsem jen stahující se bílé kruhy, tu více, tu méně zřetelné, jako by se vlny sbíhaly doprostřed, ne zprostředka ven. Byly v části pod centrální Asií, asi tam někde, kde je rozhraní Tibetu a Číny, na místě Izraele, slabý, už téměř uzavřený našedlý kruh byl v místě Egypta. A taky jsem viděla chystající se nová centra, a to v centrální Africe, přímo uprostřed kontinentu, na západním břehu Jižní Ameriky, v té jižnější části, kde se kontinent zužuje; třetí místo se nacházelo zhruba na hranici dnešní Aljašky a Kanady. Viděla jsem bílé kotouče, které připomínaly poupata květin, připravená k rozvití. Afrika mi připadala logická, ale ta další dvě místa mne překvapila - civilizace, jak ji rozumíme dnes, tu prakticky není.
Bůh se usmál: jistě, svět čekají geologické změny, které povedou k proměnám tvaru světadílů;, místo, které se dnes nachází nachází na pobřeží Jižní Ameriky, bude ve vnitrozemí, a na rozhraní dnešní Aljašky a Kanady vykvete civilizace. Neuvěřitelné! Neuvěřitelné... ? Zajímalo mě, který z těchto nastávajících pramenů vytryskne první. To závisí na vývoji lidstva v příštích staletích, řekl Bůh. Jen lidské duše mohou ovlivnit - ať už v pozitivním či negativním smyslu - vývoj lidského druhu na Zeměkouli. Víc neřekl, ale má duše vycítila, že nejblíž k duchovnímu rozvoji světa je Afrika a její zřídlo duchovní energie.
Dívala jsem se na dnes tak úspěšnou Severní Ameriku, konkrétně USA - byla tam šeď, chmurná šeď, a stejná byla nad západní Evropou, méně už k jihu. To prý znamená konec civilizace, její úpadek. Nad povrchem Asie, tedy vlastně bývalého Sovětského svazu, jsem viděla nažloutlou barvu, která je znamením budoucího rozvoje.
Co se děje s civilizacemi? zeptala jsem se. Odpověď byla jednoduchá - totéž, co s lidskými životy. Také se rodí, vyvíjejí a umírají. Délka jejich existence záleží na jednání duší, které se do nich inkarnují.