Dožadují se našeho uznání, a dojde-li k situaci, že je přehlížíme, nebo odmítáme jejich úkol, drží se nás neustále, či opakují svá volání do té doby, dokud je neuslyšíme a nebudeme jim věnovat svou pozornost. Bez výzev a nastavených programů, které nevnímáme právě příznivě, totiž nelze pokračovat v růstu a vývoji vědomí. Vesmír disponuje mnoha energetickými úrovněmi - od nejhustších, nejhrubších, až po velmi vysoké frekvenční roviny. Ty nejhustší roviny se manifestují jako velmi negativní myšlenky, těžké emoce a pocity neúnosné tíhy života. Ty nás však mohou zcela pohltit, nedokážeme-li jim vzdorovat, až se mohou projevit ve zdraví člověka jako duševní porucha, v lepším případě stavy depresí. Není bezpečné v těchto úrovních setrvávat delší dobu. Paradoxně i tyto pro nás negativní stavy mají svůj hluboký smysl – dostat naše vědomí, naši mysl, na cestu, která směřuje do jemnohmotnějších struktur vesmíru, což se posléze projeví odrazem člověka ode dna. V tento okamžik je třeba poslechnout hlas svého srdce a jít přesně za tím, co doopravdy chceme, co si vnitřně naše duše žádá. Není možné spoléhat na to, že to za nás někdo udělá, že někdo vyřeší všechny obtíže spojené s nižšími formami vědomí uvnitř nás. Je zcela nezbytné, abychom začali my sami. To znamená, že je třeba se zklidnit, ztišit, začít naslouchat svému nitru, ať již tomuto procesu někdo říká meditace, či jinak, stále je to o naslouchání vnitřního hlasu. Nemusíme ani na nic myslet, jen stačí být, existovat, tak časem poznáme sami sebe, svá přání, své tužby – realizační nástroje naší duše. Za jistou dobu, potřebnou k navázání nitek k sobě samým, zjistíme, že se před námi začíná tvořit cesta, která vede zákoutími naší podstaty – světelné cesty. Na tuto cestu pak již není obtížné vstoupit, začít proces vnitřního poznání, nechat prostor realizaci své duše. Neznám případ, že by tato cesta selhala. Pozvednutí do vyšších úrovní existence můžeme pocítit tak, že se přestáváme zabývat myšlenkami na tzv. špatné děje života, přestáváme věnovat pozornost emočním procesům, začínáme se stavět spíše do role pozorovatele života. V tento moment se často stává, že nezatížená hladina našeho vědomí zcela bezděčně přivádí na naši cestu lidi, situace i předměty, po kterých jsme tolik toužili. Stalo se to proto, že jsme přestali lpět na přáních, a tím se uvolnila energetická bariéra, skrze kterou k nám námi požadované věci přicházet ani nemohly. Touto realizací přání se osvobozujeme od „nedosažitelných“ tužeb. Protože v okamžiku, kdy se k nám naše přání vyplní, zjistíme, že jsme je vlastně až tolik nepotřebovali, jak jsme se domnívali, a hledáme další možnosti. Nakonec shledáme, že největší uspokojení nám přináší právě poznávání fungování procesů, které s tímto jdou ruku v ruce. Přestane být pro nás výzvou dosáhnout čehokoliv z běžně požadovaných věcí, primární složkou našeho života se stane hluboký a niterný zájem o tuto planetu a život na ní. Náš vnitřní transformační proces zahájil naše nové období života – poznání a tvoření. V tento moment pochopíme, že není třeba zachraňovat nikoho, vychovávat ostatní k obrazu svému; opustíme „spasitelský syndrom“ a začneme tvořit nově ve svém vlastním světě. Touto tvorbou se vše kolem nás začne přizpůsobovat našim vizím. Začínáme si uvědomovat sílu svého Já, svou tvůrčí schopnost. Svým vědomím vstupujeme do jemnohmotnějších rovin bytí, necháváme prostor všemu, co k nám přichází. Spolu s tímto jde ruku v ruce pocit hluboké pokory ke všemu, ke všem, ke zdroji všeho stvořeného. Otevře se prostor pro vnímání lásky, síly, světla. Nastoupí vlastnost rozlišovací schopnosti, kdy intuitivně a jasnozřivě začneme vnímat svými nově aktivovanými senzory novou realitu a jemnohmotné sféry. Přestávají fungovat staré vzorce chování, přestávají být primární i dosavadní matrice zavedených vztahů (rodina, autority aj.). Začneme chápat, že všechny události jsou řízeny z velmi vysokých rovin, na které lidské vědomí běžně nedosáhne. A náhle s námi vesmír začne komunikovat svým způsobem. Pochopíme, že ač elektromagnetické bytosti na uhlovodíkové bázi, máme světelnou podstatu, jejíž kompatibilitu se zdrojem nelze popřít. Pochopíme také, že pomáhat ostatním znamená povznášet své vlastní myšlení. Půjdeme světem a budeme vyzařovat tak, že se staneme zářivou bytostí pro ostatní, kteří jsou na cestě svých vzestupů, ovlivníme myšlení mnoha lidí. Uvědomíme si nesmírnou zodpovědnost za každou myšlenku, kterou vyšleme, která se nám však vrátí zpět; vše, co je vysláno, je posléze i přijímáno. Tak fungují vesmírné zákony, zákony tvoření.
