Sedm oktáv vibrace
Neofyt stojí před veleknězem a naslouchá zbožně jeho slovům. Dnes mu budou vysvětleny zákony, na nichž spočívá tajemství zázračného působení hůlky. Jsou to samozřejmě jednoduché zákony přírody. Bůh je všude přítomný a vyzařování jeho všudypřítomnosti se projevuje ve viditelném hmotném světě jako přírodní zákon. Tudíž se nemůže nic dít mimo zákony přírody. Jsou jen na každém vývojovém stupni různé. Jiné zákony působí v duchovním světě, jiné v mentálním a opět jiné v hmotném světě. Ale v hmotném světě působí opět jiné zákony, dokonce v téže hmotě , podle jejích rozměrů. Je například přírodním zákonem, že že povrch klidné vody je vždy vodorovný. Ale tento zákon platí pouze pro učitý rozměr. Neboť kapka vody uvnitř kalichu květu je ve tvaru koule a malý živý tvor, který by žil v tomto nepatrně malé světě , by mohl zjistit, že jevovou formou vody je kulovitý tvar. Proč? Protože poměr mezi povrchovým napětím vody a silou, která vodu nutí do vodorovnosti, je u kapky, tedy malého množství, zcela jiný než u velké plochy. Přesto působí tytéž zákony. Lidé vědí málo o silách působících v přírodních zákonech. Znají jen ty, se kterými se seznámili v denním životě. Na ty si zvykli a říkají těmto jevům "přírodní zákony". A jelikož je pojemnovali, namlouvají si, že tyto přírodní síly také znají v jejich povaze. Považují jejich působení za samozřejmé. Stojí-li však před jevem, o kterém dosud nic nevědí, volají ,zázrak!' nebo ,kouzlo!´ Prostě nevědí, že tyto síly jsou stejně zákony přírody jako ony, na které si už zvykli, které však znají v jejich povaze stejně málo! Neboť lidé nevědí, proč ze semene vyrůstá rostlina nebo proč se z oplodněné buňky vyvíjí nová bytost. Lidé ani nevědí, co skutečně znamená ,oplodnění´ a proč se buňka po oplodnění rozdělí, proč se toto dělení stále opakuje a tím začíná rozmnožování buněk, které nepřestává ani narozením, ale trvá tak dlouho, až se z první buňky vyvine dospělý jedinec, až nárůst – tato řetězová reakce – sám sebe zbrzdí a pomalu dochází ke zpětnému pochodu. jelikož se lidé s tímto jevem neustále setkávají, zvykli si na to a už se tomu nediví. Že však ze semene vyroste rostlina, že se narodí dítě a člověk zemře, nebo že vítr ze čtyř světových stran působí různě a ještě mnoho jiných každodenních jevů, to vše jsou stejné ,zázraky´, jako působení a tajemství hůlky a jiné ,zázraky´ a ,magické síly´ zasvěcenců. Aby bylo možné správně pochopit síly, se kterými pracují zasvěcenci a které také působí v hůlce života, je nutné se před tím ještě některým věcem přiučit. Je třeba si uvědomit, že vše, co na sebe vzalo hmotný tvar, je vnímatelné a poznatelné jen proto, že to vypadlo z dokonalé jednoty a z dokonalé rovnováhy. Ale vše věčně usiluje dostat se z oddělenosti zpět do jednoty a rovnováhy. Rovnováha znamená stav naprostého klidu, nehybnost. Stávání se – tedy celé viditelné a poznatelné stvoření – je oproti tomu pádem z rovnováhy a trvalé, neustálé usilování o návrat do rovnováhy. To znamená neustálý neklid, neustálý pohyb. Kdyby tento neustálý pohyb ustal jen na okamžik, změnilo by se celé stvoření náhle v duchovní energii, to znamená, že by jako hmota bylo zničeno. Všechny energie, všechny síly, ve vesmíru jsou pohyby, které vyzařují z jednoho bodu – z vlastního středového bodu – v kruhových vlnách, rozpínají se, rozbíhají se a projevují se jako pulsující vibrace. Projevy síly přestanou až tehdy, když síly, které se dostaly z rovnováhy, se vrátí do svého prvotního stavu rovnováhy, do božské jednoty. Prvotní stav tedy znamená, že přestává existovat každý hmotný jev. Hmota je ve své nejvnitřnější přirozenosti také pohybem a když tento pohyb ustává, přestává hmota existovat. Dokud existuje trojrozměrný hmotný svět, je neklid, pohyb, jejím neměnitelným zákonem. Tím, že se tvůrčí síla projevuje na každém stupni nesčetných možností, vzniká v souladu s těmito stupni i nesčetně mnoho druhů vibrací, vlnových délek a vlnových forem, frekvencí, z nichž však můžeme vnímat, dokud jsme v těle a svými omezenými vnímacími možnostmi, pomocí svých smyslových orgánů, pouze určitou část. Zda se nám určitá forma vibrace jeví jako nehmotná energie nebo ,pevná´ hmota, závisí na naší vlastní představě a dojmu o něčem, co v základě není ničím jiným než pohyb, vibrace, frekvence.
Čím kratší jsou vlny, v nichž se energie projevuje, tím méně vzniká v našem vědomí představa hmoty. Pojmenováváme ony vibrace, které zažíváme ve svém vědomí bezprostředně pomocí smyslových orgánů, podle svého vnímání různými názvy: hmota, zvuk, elektřina, teplo, chuť, vůně, světlo; vyšší, nehmotné energie a záření, které můžeme vnímat pouze vyššími nervovými a mozkovými centry pak: myšlenkové vlny, ideové vlny. Nad nimi existují ještě vyšší, pronikavější paprsky a frekvence až k těm nejvyšším, vše pronikajícím frekvencím božské – tvůrčí síly: život sám! Tyto frekvence můžeme vnímat už pouze jako stav vědomí. Tak působí všude ve vesmíru nepředstavitelné množství vibrací, od nejkratší až po nejdelší vlnovou délku. Všechno stvoření, počínajíc světovými tělesy – ústředními slunci světových systémů – až po nejmenší jednobuněčnou bytost, celá škála projevení, jsou účinky, různě složenými formami projevu těchto záření. Žijeme uprostřed těchto různých paprsků, ať to víme či nikoliv, ba ještě víc: tyto paprsky a energie ztvárnily také nás, lidské bytosti, a působí neustále v našem těle, v naší duši a v celé naší bytosti. Celý vesmír sestává z těchto různých vibrací . Pramen těchto tvůrčích vibrací nazýváme Bohem. Bůh stojí sám nad vším projeveným a spočívá v sobě v bezčasém a bezprostorovém, absolutním rovnovážném klidu. Vyzařuje se však do hmotných tvarů, aby je oživil a učinil živými. Jelikož Bůh je všudypřítomný a naplňuje celý vesmír, je vše ve vesmíru proniknuto Bohem. Nic nemůže existovat, aniž by bylo v Bohu a aniž je Bohem proniknuto, neboť Bůh je všude přítomen a nic ho nemůže vypudit z jeho vlastní přítomnosti. Tudíž i každý bod poskytuje možnost, aby se jím Bůh projevil a vše, co bylo projeveno a existuje v poznatelném světě, má v sobě tento bod jako svůj vlastní střed. Od tohoto bodu začalo první projevení, stvoření , pád z rovnováhy. Tento aspekt boží, který tvoří hmotný svět a oživuje jej tím, že jím proniká, tedy to, co je v nás a ve všech živých tvorech životem samým, nazýváme vyšší Já. Všechny výrazy, jako Bůh, Stvořitel, univerzální Já nebo vyšší Já, nebo tvůrčí princip, znamenají jedno a totéž božství v jeho různých aspektech. Ve středu jsou energie dosud vysoce duchovní, mají nejvyšší frekvence. Čím více se však vzdalují od středu kruhovým vyzařováním, tím se stávají hmotnějšími, až se vyzařující energie postupně změní ve hmotu. Tím se vyzařující energie sama ohraničí a stane se na okraji nejvíce od středu vzdáleném tvrdou hmotnou kůrou. V důsledku toho je obraz – jméno – Boha projevujícího se ve viditelném světě, kruh – vnitřní kruh vyšších sil, obklopený tvrdou hmotnou kůrou. Vyjádřeno písmeny, symbolem je OM. Všechna stvoření, od ústředních sluncí až po jednobuněčnou bytost, jsou takto utvářena. Pohlédněme na naši Zemi v průřezu: ve středu jsou mohutné tvůrčí síly ještě ve stavu vznikání ohnivého kruhu, pak následují plynné oblasti, potom kruhy roztaveného, tekutého a nakonec je vše obklopeno tvrdou, pevnou kůrou hmoty. Ve středu září současně všemu silami, vytvářejícími tvary, také opačná, dostředivá síla, která do sebe opět vtahuje všechny hmotné jevy. Kdyby tvrdá místa nekladla odpovídající odpor, zmizely by všechny jevy ve svém vlastním středu. také naše Země, se všemi živými tvory. Jen odpor hmoty tomu zabraňuje a proto je vůbec možné, že existuje stvoření a že je zde, na tvrdé, hmotné, zemské kůře život. Ještě jiný příklad existuje pro vnitřní stavbu hmotných tvarů: páteř každého obratlovce ukazuje v průřezu stejné vnitřní uspořádání – velejemnou substanci míchy, nesoucí tvůrčí životní sílu, ohraničenou a chráněnou tvrdou kůrou kosti. Ať se prořízne jakákoliv kost kostry, je tu vždy stejný průřez, ať je to lebka, obratel, holenní kost. Prořízne-li se rostlina, je vidět stejný obraz. Podobný příměr lze najít u poražených kmenů stromů. Vnitřní struktura stromu je tatáž: ze středu vyzařující kruhy životní energie, napájené jemnou hmotou nejvnitřnějšího nitra stromu – letorosty, vykazují vyzařování života stromu, opakující se každé jaro a jsou obklopeny tvrdou kůrou kmenu. Růst probíhá vždy ze středu, z nitra ven, nejvnitřnějším pramenem všech sil a projevů je Bůh. Tento aspekt Boží, který se odívá v hmotu, činí z jevů živé bytosti a který nazýváme vyšší Já (logos), nás také vtahuje zpět do našeho nitra, neboť jsme vypadli z božské jednoty, z rajského stavu. Je to nebeský ženich, po kterém touží lidská duše. Toto pravé, božské Já, nesmí být nikdy zaměněno s osobním já, které nemá pravou existenci a je pouze zdánlivou bytostí. Za každým projevem, ať je to slunce, planeta, člověk, živočich, rostlina nebo hmota, je pramenem života tentýž Bůh, totéž božské Já. Ačkoliv tentýž Bůh je všude přítomný a projevuje se skrze každého tvora, jsou přesto formy projevu tak různorodé; to proto, že Bůh se manifestuje na každém stupni možností projevu a tyto jevy, manifestované na různých stupních, projevují z Boha pouze tolik, kolik božsky-tvůrčí síly může každý – dle svého stupně – vědomě zažít a nést. Neboť zažít nějakou sílu vědomě znamená jí být a současně ji všude vyzařovat, tedy také do vlastního těla. Proto musí mít také tělo odpovídající odolnost, jinak by je mohlo vyzařování Já spálit a zničit. Z toho důvodu také nejsou těla různých jevů stejná, jejich hmota má velice rozdílnou odolnost, odpovídající stupni vědomí nesčetných forem života. Chemické složení hmoty určuje, které vibrace může tělo snášet. Je-li tělo vystaveno záření, vůči kterému je nedostatečně odolné, škodí to celé nervové soustavě. To může vést k úplnému nervovému zhroucení, ba duševní chorobě. Překročí-li vibrační číslo této síly rozsah jedné oktávy, působí dokonce smrtelně. proto je třeba – má-li být vědomí člověka zasvěceno do vyššího stupně božské síly – nejdříve připravit jeho tělo, podrobit je mimo jiné chemickému procesu, aby rozdíl nečinil více než nanejvýš jednu oktávu. Jinak by zemřel. Ve hmotném světě existují čtyři stupně projevu, které nazýváme podle jejich jevu a stupně vědomí: hmota, rostlina, živočich, člověk. Hmota ve srovnání s člověkem má sotva nějaké vědomí, přesto však ukazují jevy v krystalu, že i ve hmotě je určitý druh vědomí. Každý stupeň jevových tvarů má o jednu oktávu vyšší stupeň vědomí. Pouze člověk má možnost projevit několik stupňů vědomí – až po božské sebe-vědomí, vědomí Já. Držíme-li se rozmezí – oktáv, na které jsme dosud rozdělovali vývojové stupně, zjistíme, že kategorie člověk zaujímá na velkém vývojovém žebříčku, sahajícímu od země až do nebe, čtyři stupně a že každá z jeho příček znamená ve škále vibrací jednu oktávu. Lidé znají tyto čtyři stupně a nazývají je: člověk, vyznačující se svým intelektem; genius, vyznačující se svou intuicí; prorok, vyznačující se moudrostí a univerzální láskou; poslední, nejvyšší stupeň je člověk božský, vyznačující se svou vševědoucností a všemohoucností. Ve hmotném světě jsou tedy čtyři projevy, které spolu manifestují sedm vibračních oktáv. Každý tvor vyzařuje stejné vibrace, z nichž sám sestává, tedy ty, které nese vědomě. Hmota, nejnižší stupeň vědomí, se projevuje pouze smršťováním, ochlazováním a tvrdnutím. Rostlina již projevuje dva stupně: hmotnou a ji oživující vegetativní sílu. Rostlina projevuje hmotné vibrace nevědomě, nosí své tělo jako šat, ale jejím stupněm vědomí je hmotu oživující rostlinná úroveň. Síla této úrovně má tři znaky, podle nichž ji lze poznat, ať se projeví kdekoliv: vyhledávání potravy, přijímání potravy a asimilace neboli trávení. Živočich projevuje tři síly: hmotnou, rostlinnou a živočišnou. Má tělo, hledá potravu, jí, tráví, a je vědomý na živočišné úrovni, má emoce, pudy, pocity, sympatii, antipatii a žádosti. Živočich je vědomý na třetím stupni vývoje, pouze o stupeň níže než člověk. Průměrný člověk stojí o jednu vibrační oktávu výše: je vědomý na mentální úrovni. Má intelekt a schopnost myšlení. Projevuje však i ostatní tři stupně: materiální – má tělo, vegetativní – vyhledává potravu, přijímá ji a tráví, živočišné – má mysl a citový život, pudy, sympatie, antipatie a žádosti. Jeho charismatickým stupněm však je jeho intelekt. Člověk vědomě myslí. Při dalším vývojovém stupni učiní člověk velký krok: pozvedne své vědomí ze světa účinků do světa příčin. Čerpá z každého pramene kausální úrovně a projevuje tuto sílu, která se v jeho vědomí jeví jako intuice. Je schopen pomocí intelektu a duchovní síly vyjádřit slovy své zážitky na vyšší úrovni a tlumočit je svým bližním. Může však projevit svou intuici i v jiných formách umění: bez rozměrů v hudbě jako skladatel, ve dvou dimenzích čarami a barvami jako malíř, ve třech dimenzích plastickými tvary jako sochař nebo tanečník. Tvůrčího člověka nazýváme géniem. Génius projevuje pět vibračních oktáv sil hmotných, rostlinných, živočišných, mentálních a kausálních. Prorok – tak je v lidské řeči nazýván stupeň vědomí další vibrační oktávy. Projevuje všechny předchozí stupně, je však vědomý na další úrovni, na úrovni božské moudrosti a univerzální lásky. Tato univerzální láska, odpovídající šestému stupni, je naprosto duchovní silou a nesmí být nikdy zaměněna za lásku třetího, živočišného stupně, která je projevem živočišných pudů. Ona láska je vibrací transformovanou o tři stupně níže a jejím pramenem je pud rozmnožovací. Taková láska je touhou po majetku a chce vždy jen tělo. Nutí člověka přiblížit se k druhé, milované bytosti, obejmout ji, líbat ji, tisknout ji k sobě, jedním slovem vlastnit ji. Kdo podléhá této lásce, žije ve svém vědomí ještě ve stavu rozdělení a hledá svozu tělesnou doplňující polovinu, aby došel uspokojení. Tato láska chce vždy brát, něco mít, vlastnit. Láska v šestém stupni projevu - láska proroků však nepramení z rozdělení, ale z prvotního stavu božské všejednoty. Lidé vědomí na tomto stupni nechtějí nikoho vlastnit, cítí se sjednoceni s nekonečným celkem. Člověk božský je sedmým a nejdokonalejším projevem božím, je to člověk, který se stal plně vědomým. Všechny ostatní formy projevu manifestují pouze transformované vibrace, pouze část boží. Člověk božský je ten, kdo projevuje Boha – své vlastní božské Já – plně, v jeho dokonalosti, dokonalým vědomím; ten, který zažívá a vyzařuje božské tvůrčí síly v jejich prvotních, netransformovaných vibracích a frekvencích. Je svrchovaně vědomým; žádná jeho část není nevědomá. Jedině člověk má možnost ovládat a vyzařovat všech sedm vibračních oktáv, jelikož má ve své nervové soustavě nervová centra odpovídající sedmi oktávám transformované a netransformované tvůrčí síly. Je však schopen vyzařovat pouze vibrace onoho stupně, na kterém se stal vědomým, neboť dokud se na nějakém stupni ještě nestal vědomým, zůstávají odpovídající nervová centra v latentním stavu. Průměrný člověk tedy bude vyzařovat vibrace do čtvrté úrovně, génius do páté, prorok do šesté a pouze božský člověk je schopen vědomě vyzařovat všech sedm oktáv a podle své vůle buď vyzařovat božsky-tvůrčí sílu v netransformovaném stavu, nebo ji proměnit a vést dál v nižších, transformovaných frekvencích. Hůlka, kterou je možné vidět u zasvěcenců, sestává z hmoty – druhu mosazi, která má schopnost předávat vyzařování odpovídající každému stupni. Je zhotovena tak, že může předávat vibrace nezměněné, ale i slaběji, či silněji – podle vůle toho, kdo ji používá. Hůlka může být požehnáním i kletbou. To závisí na tom, kdo ji dostane do rukou. Zasvěcenec je schopen vyzařovat touto hůlkou v libovolné míře všechny síly tvoření – od nejvyšší božské až po nejnižší hmotnou, protože má všechny tyto síly ve své vlastní bytosti a pomocí hůlky je vědomě převádí dál. Z velké škály těchto vibrací může člověk vnímat svými smyslovými orgány jen část. Co vibruje níže nebo výše, může zažít pouze jako stav mysli. Tak například nejvyšší božské frekvence zažívá jako univerzální lásku. Nejnižší frekvence ultrahmoty, které jsou ještě nižší než ty, které naše oční a hmatové nervy vnímají jako hmotu a proto jsou mimo naše smyslové vnímání, zažívá člověk v mysli jako nenávist. Zasvěcenec použije hůlky vždy správně a bude vyzařovat vždy tu sílu, která je třeba k vytvoření něčeho dobrého, tedy přinášejícího požehnání. Ultrahmotných vibrací použije – v případě nutnosti – jako neviditelnou, izolující, neproniknutelnou ochrannou zeď. S pomocí hůlky může zasvěcenec ovládat všechny přírodní síly, zvětšovat je nebo je neutralizovat. Všichni živí tvorové mají tyto síly, ale vždy ve formě odpovídající jejich vývojovému stupni. Také je používají, ale nejsou si toho vědomi. Téměř žádná bytost nepřemýšlí o tom, jak například může zvedat ruce a nohy... nebo že se dokonce dokáže oddělit od země celým tělem – poskočit – i když na krátkou dobu. Vše se děje vůlí člověka nebo jiného živého tvora. Tato vůle je proces, kdy člověk vysílá sílu a může této síle dát směr. Chce-li člověk například zvednout paži z její uvolněné polohy – visí, protože ji přitahuje Země – pak tato síla proudí z vůle člověka do paže a nutí svaly, aby se stáhly a tím paži zvedly. Tím, že síla vůle proudí do paže a do svalů, člověk přemůže ve své paži přitažlivost Země, tu obrovskou přírodní sílu. Totéž se děje při výskoku do vzduchu, avšak pouze krátce, protože síla vůle člověka je jen krátkou dobu větší než přitažlivost Země. Čas tedy spotřebovává vůli přeměněnou v sílu. Čas! A prostor? Síla je spotřebována dvěma faktory, časem a prostorem. Kdyby bylo možné dokázat sílu člověka zesílit a nahromadit ji v těle, bylo by možné zemskou přitažlivost přemoci na delší dobu a udržet se ve větší vzdálenosti od země, bylo by možné se vznášet! To člověk nedokáže, jestliže se nestal vědomým na božské úrovni. Avšak zasvěcenec, který je vědomý na božské úrovni, může bezprostředně čerpat sílu své vůle proto přitažlivosti Země. Zasvěcenec zná všechny vibrace a má vědomě vyvinuté orgány, jejichž pomocí tyto síly používá. Příkladem je síla myšlenek, díky které je možné se telepaticky dorozumívat. Také tyto síly jsou ovládány pomocí vyššího orgánu mozku. Lidé ani nevědí, že takové orgány mají. Zasvěcenec je schopen vyzařovat nejvyšší ze všech sil, božskou tvůrčí sílu. tato síla je silou a vyzařováním života, věčného Bytí. Oživuje a udržuje celý vesmír. Požívat této síly dokáže jedině božský člověk, jediný živý tvor, který je ve svém vědomí totožný s Bohem a vyzařuje tuto sílu ze svého božského vědomí, ze svého kosmického, vesmírného vědomí. Žádný jiný tvor by tuto sílu vědomě neunesl. Každá síla má svou materializaci na Zemi, a proto docházíme k tomu, že všem silám a vibracím odpovídá určitá hmota, která má odolnost, aby ji snesla a vedla dál, nebo dokonce ji dokáže nahromadit a pak po určité časové období vyzařovat. Je lhostejné, jak tuto hmotu nazýváme. Jsou z ní vytvořena těla živých bytostí a forem projevu odpovídající různým stupňům vědomí. Navíc však tato těla obsahují ještě druhy hmoty, odpovídající vibracím pod jejich stupněm vědomí. Hmota rostliny má například nutnou odolnost pro vibrace rostlinné životní síly, ale také pro samotné vibrace hmoty, neboť má hmotné tělo. Nervy a těla zvířat v sobě nosí živočišnou sílu odpovídající živočišnému stupni, ale také o oktávu nižší vibrace rostlinných a ještě o další oktávu nižší vibrace hmotných frekvencí. Nervy průměrného člověka mají například dostatečnou odolnost, aby unesly vibrace mentální úrovně, stejně jako vždy o oktávu transformované vibrace živočišné, rostlinné a hmotné úrovně. Mentálními energiemi myslí a je na této úrovni vědomý, živočišnými energiemi cítí a zažívá všechny stavy mysli, rostlinné silové proudy oživují jeho tělo a jeho tělo je vybudováno z hmotných sil. A tak to jde stále výš až k božskému člověku, který vědomě používá všech svých mozkových a nervových center a je schopen vést nejvyšší vibrace života, který má své ústřední sídlo v míše – bez transformace do svých nervových center a do svého těla a rovněž je vyzařovat. Hmota jeho těla má odolnost odpovídající nejvyšší božské síle, stejně jako, samozřejmě, i transformovaným vibracím ostatních šesti stupňů projevu. Těla lidí v různých stupních vývoje tedy sestávají pouze zdánlivě ze stejné hmoty. Ve skutečnosti jsou sestavena z různých chemických prvků, jejichž odolnost vždy odpovídá stupni vědomí ducha, který v nich sídlí.
Náhledy fotografií ze složky Elizabeth Haich
Komentáře
Přehled komentářů
Soustřď te se na odkaz Tesly a Imotepa je to tady Velestroj odkazy...čeká se jen na souhrn časů ... sousterd te se na pentagon...já znám svůj účel blíží se čas bohů ve hmoťe našich rozměrů naše pravda je lež O.K ps.vyměnil sem sny a pocity za slunce toť moje lež..
děkuji
(Katy, 22. 9. 2010 8:35)tak to je moc krásně vysvětlené..to úplně stačí, abych pochopila VŠECHNO.
Sem Díťe Které má učitele a paměť cit a vše v uschovně ve slunci
(Alex. Němeček, 14. 3. 2011 11:30)